To je... LAJF!!!

…říká jeden můj známý… Nemohla jsem ani napsat LIFE, protože jeho výslovnost a chuť, s jakou toto slovo vyslovuje, je tak úžasně autentická, že to je zkrátka LAJF. Toto spojení mě napadlo, když jsem si včera do noci hrála se svou novou velehračkou – albem s fotkami, kartičkami, lepítky, samolepkami… No prostě LAJF!!  Rozumím, že pořád ještě netušíte, o čem to ta Nemravka blábolí… no dobře, dobřeeeee…

PROJECT LIFE. Lepší? Jen malinko? Tak od začátku…

Kačka Pupi tu a tam zmínila, že „teď už bude mít foťák přirostlý úplně k ruce“, že „ten project life je super“, jak včera zakládala kartičky u televize a tak. Nedalo mi to a poprosila jsem ji, aby mi ten slavný Project Life dovezla ukázat…

Trvalo to přesně 3 vteřiny po otevření jejího alba a bylo mi jasno. Jsem lapena!
Při prohlížení jsem za občasného „aaaa“ a „oooo“ a „jeeee“ přemýšlela, kde to safra všechno koupím  a zároveň, kdy to asi tak budu dělat. Korunu tomu dodala Míša, když pravila, že Katce hned říkala, že jakmile TO uvidím, bude TO „má záležitost“. A taky jo! Na tehdejším setkání jsem zachovala dekorum a jen se tak opatrně vyptávala. Následovalo celovečerní brouzdání po netu, druhý den skypování s Katkou. Abych to zkrátila… Pět dní po prvním setkání s Project Life jsem v ruce třímala fotky, kartičky a čekala na mě první stránka. Co vám budu povídat, byla jsem nervózní, musí být přeci pěkná, když je první, zajímavá, nevšední…běželo mi hlavou. Pak jsem se do toho pustila. Z víkendu už jsem měla nafocených asi sto fotek, vyrobila jsem z nich v Picasa koláže každého dítka a bylo – skoro – hotovo. Mj. dodnes první stránka není úplně hotová, protože nás s manželem jaksi nemá kdo vyfotit. Taky už vím, že dneska bych ji udělala jinak, ale i tak se mi líbí. Mezitím jsem vyrobila spoustu dalších stránek a Project Life se stal mým kámošem zimních nocí.

Má první stránka - může být třeba o Vaší rodině, o tom, kam budete cestovat, zkrátka úvod - může být, ale nemusí.

No dobře, úvodní historku znáte a teď, co to tedy vlastně je Project Life (PL).

Pokud bych měla vymyslet definici, asi bych PL nazvala časosběrným dokumentem v obrázcích, deník. Rozvedla-li bych to a udělala definici srozumitelnější, potom je to jakýsi obrazový deník, který může mít různé podoby – každodenní, kdy jednou týdně napíšete, co jste dělali a přidáte k tomu fotky. Vytvoříte tak jednu stranu (popř. dvoustranu) v albu. Ale můžete jej dělat měsíčně – méně detailně. PL je i skvělou vzpomínkou i „JEN“ na různé akce – Mikuláš, Vánoce, dovolená atd.

Jedna dvoustrana alba je u mě jeden týden.

Ve fyzické rovině PL vypadá jako fotoalbum, jehož jednotlivé fóliové kapsy (většinou velikosti scrapbookové stránky, tedy 30,5 x 30, 5 cm) jsou rozděleny na menší kapsičky (velikosti např. 10 x 15, 7,5 x 10 cm atd.). Do těchto kapsiček vkládáte již zmíněné fotky a kartičky. S fotkami příliš nepomůžeme, i když…

Ptáte se, co fotit?

Prakticky cokoliv: Vaše děti ve vaně přeplněné pěnou, dcerku, které po sundání čepice zůstávají stát vlasy, oblíbený strom, který se v průběhu roku mění, kalamitu po dětské návštěvě v pokoji svých ratolestí, vánočku a adventní věnec při štědrovečerní večeři. Něco, co vás rozesměje, okouzlí, zaujme… Z fotek můžete vyrobit koláže, nebo je nechat jen tak. Formát může pasovat přímo do velikosti kapsy nebo být menší, pak je dobré fotku nalepit na nějakou kartičku, vytvořit jí tak pozadí a zároveň zaplnit kapsu.

Fotit můžete cokoliv a z fotek vytvořit koláže.

Kartičky můžete koupit. Jsou ve stejných velikostech jako kapsy a zaměřené tematicky (měsíce roku, rodina, láska, miminko, Vánoce, každodenní život atd.). Kombinací Vašich fotek a kartiček vždy vytvoříte stránku alba (za týden, měsíc atd.). Kartičky jsou obrázkové, nebo připravené pro dopsání textu – do těchto pak zapisujete své zážitky, příhody atd. Místo kartiček můžete rozřezat i scrapbookový papír.

Sbírejte vstupenky, letáčky, kartičky, štítky od nakoupených věcí… všechno toto Vám připomene, co jste dělali a můžete to do stránek použít.

Využití letáčku + chipboardů Wycinanka.

Teď si určitě řeknete, že to je moc práce a nemáte čas… Musím říct, že pokud nebude stránky ještě různě významně zdobit a hodně si s nimi „hrát“, pak není. Rozdělení do přesně daných sekcí a kartičky Vám pomohou, takže neřešíte příliš kompozici (jako u klasických scrapbookových alb). Napsání textu, co jste dělali celý týden, může být záležitost hesel.

Využití kartiček Simple Stories.

Co potřebujete?
Na tuto otázku již odpovídá článek Pupi, takže se nebudu znovu vypisovat  Jen zmiňuji, že samolepky Tima Holze s písmenky v kombinaci s gelovým bílým perem pro napsání háčků a čárek, jsou skvělé. Vlastně všechny samolepky jsou super! Project Life je spíše 2rozměrný scrapbook, takže velkých prostorových ozdob, např. kytiček příliš nevyužijete. Samolepky jsou pro tento druh scrapbooku ideální a s Kačkou je zbožňujeme

Využití písmenkové abecedy Tima Holze s bílým gelovým perem - vyzráli jsme nad českou diakritikou... :-)

Pár tipů aneb... co Vám pomůže?
1.    Psát si do diáře -  krátké poznámky, nebo napsaná setkání Vám pomohou vzpomenout si, co jste to vlastně celý týden dělali.
2.    Digitální fotky jsou opatřené datem, kdy jste je pořídili – to Vám pomůže je přesně zařadit, kam patří.
3.    Vlastní tiskárna na fotky nebo blízký fotolab. Pokud tisknete sami, pak je skvělým pomocníkem volně stažitelný software pro úpravu fotek – např. Picasa nebo Picmonkey. Ve druhém zmiňovaném máte možnost vytvořit fotku přesně ve velikosti kartiček (všechny jsou měřené v palcích) a z fotek můžete jednoduchým přidáním písmenek či obrázků z knihovny tohoto software vytvořit krásné koláže.
4.    Nehledejte dokonalost – každodenní život není dokonalý a Vaše stránky také nemusí být dokonalé. Pokud např. v popiscích uděláte chybu, přelepte je samolepkou, či jinak dozdobte a je to. Sama většinou směřuji k dokonalému zpracování, ale zjistila jsem, že u tohoto typu tvorby to moc nejde. Týdny totiž pořád běží a nepočkají… Naopak mě začalo bavit vymýšlet, co s „touto chybkou vymyslím“ atd.

5.      Nemusíte se nutně omezovat vkládáním "zdobení" do kapes, leccos lepím na kapsy.. :-).

6.   Přijďte k nám na kurz a začněte už dnes – vezměte foťák do ruky, napište si pár slov o tom, co se stalo… a je to

V PL můžete použít téměř cokoliv, třeba náplast místo washi pásek...

Jednotlivé týdny si čísluji - 1. je týden 5. narozenin dcerky - není to tedy první týden v roce, můžete začít kdykoliv.

Vtipné hlášky Vašich dětí nezapomenete...

Stránky nutně nemusí být dodělané hned, třeba tehdy, až je někdo schopný Vás vyfotit :-) A když máte všechno v diáři... máte vyhráno.

...a nezapomenete.

Project Life je pro mě tím, co dalo mému scrapbooku smysl. Mohu si samozřejmě vytvořit scrapbookové stránky, přáníčka atd., ale toto je pro mě něco víc. Zachování vzpomínek běžného života, které většinou člověk vytěsní. „Nepřijdete“ tak např. o hlášky dětí, kterými perlí zvláště v době, kdy se učí používat jazyk. Navíc pokud máte děti, rády si, až vyrostou, zalistují ve Vašem dílku. Zatím ve svém PL listuji nejradši sama a s nostalgií se chvíli zastavím… Oproti klasickému deníku má tato forma „skladování vzpomínek“ obrovskou výhodu – nepotřebujete psát romány, dlouhé navazující smysluplné věty, stačí krátká hesla, spojení, která doplní fotky.

Dnes mě mrzí, že PL neexistoval dříve – v době, kdy jsem cestovala, hledala, potkávala se s přáteli… umím si představit, že tento kreativní deník je nejen pro mámy s dětmi, ale také pro všechny tvořivce, cestovatele, milovníky krásy a ty, kdož chtějí touto formou zachytit čas a ukotvit ho když ne napořád ve své hlavě, tak alespoň ve svém albu.

Hodně radosti při Vašem tvoření!

Petra Nemravka

PS: asi jste si všimli, jak čast v článku používám slovo MŮŽETE. V tom je Project Life také krásný, můžete prakticky cokoliv - více fotek, hodně textu, málo textu, jednou za týden, jednou za rok, jen když máte náladu, zkrátka... je to váš LAJF!