Fimohraní 2012 - Clay Epoque

V hlavě mi pořád ještě tak trochu bzučí :-), na sociálních sítích se objevují hromady fotek, ve schránce přistávají e-maily jako reakce na víkend plný hrátek s polymerovou hmotou… aneb Fimohraní 2012 – Clay Epoque.

Pro tuto akci jsem se rozhodla po minulém úspěšném konání tohoto polymerového svátku. Chtěla jsem tomu letos dát maláplus – v podobě společné myšlenky. V podobě prostor s touto myšlenkou spojených. V podobě tří velkých jmen, která k nám přijela ze zámoří. 

Místem konání byl pro historický kontext zvolen zámek Radíč u Sedlčan. Jde o malý zámeček opravovaný a zvelebovaný ve venkovském stylu. ->

Fimohraní 2012 mělo dýchat historií a uměním. Společným tématem pro šedesátku účastníků ve třech skupinách proto bylo tvoření s tematikou secese.

Pozvání po minulém velkém úspěchu přijala Lisa Pavelka(USA), Christi Friesen(USA) a Carol Simmons (USA). Stejně tak, jako je mnohotvárné tvoření z polymerů, tak jiné jsou i tyto tři ženy a různorodá byla i jejich témata.

Barokní sál se na tři dny stal sídlem šedesátky dam a jejich strojků. Každý den nové téma a nová lektorka. Tři dny nabité poznatky, náměty, inspirací. A také výborným kapučínem ze zámecké kavárničky :-). 

Ale blíže k programu… 

Lisa Pavelka zabrousila do oblasti mixed média a ukázala účastníkům, jak vytvořit přívěsek – mikrokoláž s obrázky, barevnými fóliemi, steampunkovými kolečky atd. To všechno zarámované polymerem – jak jinak.

Christi nám „přinesla“ spoustu secesních kytiček a lístečků ozdobených metalickými pudry, korálky atd. Toto téma mnozí vnímali jako méně nosné, o to větší bylo jejich překvapení a radost, když se zaujetím celý den tvořili a tvoření nebralo konce.

Carol nám všem, kteří už jsme na „polymerové cestě" potkali mnohotvárnou techniku Mokume Gane, ukázala svoji verzi. Zde nemohu opomenout Carolinu gilotinu, nástroj, který je pro všechny polymerové tvořivce malým zázrakem. Umí totiž bez jakýchkoliv deformací ukrojit plátek o šířce cca 0,5 milimetru. Jojo, nespletla jsem se. Je přes něj skrze světlo vidět… :-)

Kromě spousty poznatků nemohu nezmínit pozitivní a velmi srdečný přístup lektorek ke všem v sále.

Jistou tradicí na podobných akcích bývají výměny různých předmětů (většinou čtverečků o velikosti inche) mezi účastníky. To znamená vyrobit v tomto případě přes šedesát stejných čtverečků, což je práce, kterou nepřeji sobě ani jiným.

S úctou k tradici a vítáním inovací měli tedy účastníci za úkol ozdobit jednu malou kulatou plechovku od Nivea krému. Každý, kdo přinesl ozdobenou krabičku, dostal náhodně vylosovanou krabičku jinou. Musím říct, že krabičky se sešly nádherné a nesmírně rozmanité. Dále jako doprovodný program probíhal v sobotu večer volitelný workshop Darí Fejtkové, která zúčastněným ukázala, jak na kompletaci šperků (nejen) z Fima. 

Po závěrečném focení na vstupních schodech a poděkování byly lektorkám předány inchové mozaiky od každého ze zúčastněných. Tradice tedy zůstala – každý vyráběl inchové čtverečky - jen v přijatelnějším počtu :-).

Následoval úprk účastníků za rodinami, úklid sálu a stěhování. Procházení ztichlým prázdným sálem, který tiše přijal ono setkání tolika žen a Jendy (jasně, že na tebe nezapomenu :-), bylo pro mě zvláštní kontrastní tečkou za proběhlým maratonem. Jakoby se ani nic nepřihodilo, neudálo, sál si dál žije svým tichým životem… jen malinké kousky polymeru, pár zapomenutých přívěsků a následná záplava fotek a komentářů mě nenechala na pochybách.

…závěrečné bilancování? 

Excelentní výkony lektorek, spousta informací předaných těm, kdož se zúčastnili. Sál je potřeba příště trochu přifouknout a přisvítit - je pravda, že byl-li by krapet větší a s lepším světlem, úspěch akce by byl zřejmě ještě větší.. :-) Pro mě je to velká zkušenost do budoucna při výběru vhodného místa. I přesto po týdenním oddychnutí, po mnoha e-mailových „díky“, vnímám akci jako podařenou.

Art Nouveau Micro - mistrovské kousky "mixed media" Lisy Pavelka.

Fimohraní 2012 je mrtvo, nechť žije Fimohraní 2013…