12. Scrapbookový dýchánek u Nemravky

Pachatel se vrací na místo činu. I tak by se charakterizovat náš 12. scrapbookový dýchánek. Ale nebojte! Žádné nepravosti se tam neprováděly (i když...)  Spíše, že se místo konání dýchánků vrátilo k nám na "nemravkově-rodný" Vojkov. 

Konání dýchánku bylo na jeho začátku tak trochu ohroženo. Jelikož v posledním týdnu začaly postupně některé štamgastky odpadat. Ale nakonec to "tvrdé" jádro ustálo a mohly jsme si scrapbookově zrelaxovat tělo i duši (a o bránici ani nemluvě...). 

Tentokráte jsem musela přejmenovat náš zájezd na "ptačí slet". Protože v takové míře, jako tuto sobotu, se různé druhy ptactva nikdy na našem dýchánku neprobíraly. A obávám se, že více to rozvádět ani nejde...

Mezi naše obvyklá témata patří děti. Ačkoliv jsme rády, že se můžeme utrhnout od rodin, tak prostě bez tohoto tématu by to asi nešlo. Takže první hláška dne byla hned nasnadě...Její autorkou jsem bohužel či bohudík já. A po mé větě..."den otevřených dětí" se některé dámy kácely pod stůl. 

Největším odborníkem na již zmiňované ptactvo se stala Pavča. Tudíž jsme ji pasovaly na "specialistku ornitoložku". Jj když děti nejsou doma, myši mají pré.  A když jsem jí oznámila, že jsme ji pasovala na tento titul, jen prohodila..."Na to jsi jako přišla po cestě na záchod? jj tam to chodí". No comment. 

Záhy jsme pochopily, že tento titul nemohl dostat nikdo jiný, protože z jejího telefonu se každou chvíli ozvalo nějaké kachní kejhání. Ovšem já jako jediná jsem otočila hlavu ke stropu, jestli nám tam střešním oknem nevletěl nějaký pták. O dalším výbuchu smíchu snad už ani nemusím psát.  Naše řady tentokráte rozšířila i zdatná scrapařka malá Zůza. Ta se nám zase postarala o malou diskotéku na svém mobilu. 

Obídek jsme si nechaly dovézt z nedaleké pizzerie a opravdu jsme si pochutnaly. Dostala jsem též pochvalu, že jsem to dobře uvařila. "Dobře TY".  Některé z nás si dokonce udělaly vlastní piknik. I přesto, že jsme měly každá opravdu královské místo (scrapbookové ženy pochopí). 

Další ptačí příspěvek na sebe nenechal dlouho čekat. Shrnula bych to asi takto - téma děti - já - ty naši dravci - výbuch smíchu. Ovšem já jsem tentokráte nemyslela děti, ale kočky, když jsem líčila historku o mrtvé sýkorce a vrabcovi. Prostě ptáci jedou...A mimochodem: "Pavčo, jsem si ty ptáky nestihla natisknout". 

Ve finále se ještě Lucce A. někam ztratila fotka se sýkorkou. Ale jak jsme byly informované již e-mailem, tak sýkorka se našla. 

Během našeho tvoření a tlachání se venku několikrát honili všichni čerti. Takže průtrž mračen s kroupami jsme si musely běžet ke dveřím vyfotit. Co člověk pro PL neudělá. 

Bohužel od 15 hodiny mě holky neměly moc rády. Jelikož jsem ve tři (a pozor jsme vůbec nerodily) zkonstatovala, že mi to výjimečně vůbec neutíká, že mi to dneska krásně plyne. A najednou bylo 16,17 a 18 hodin a čas jet domů. 

I když nás tentokráte bylo opravdu pár, skvěle jsme si to užily a mohly jsme se roztahovat seč nám scrap-matřoš dovolil.

Holky díky moc! Skvěle jsem si to užila a těším se v létě v srpnu!

Kačka Pupi