18. Scrapbookový dýchánek u Nemravky

To to letí. Již 18. dýchánek za námi. Aaaaa opět stejná slova...jako vždy...bylo to skvěléééé!!! Prostě, když se sejde TA scrapbooková "sebranka" stojí to vždycky za to! 

Smály jsme se, baštily jako o život, tlachaly o všem možném a k tomu ještě lepily a lepily a lepily. Co se smíchu týká, tak hádám, že tuto sobotu jsme si prodloužily všechny život o pěkný kousek. Hlášky tu padaly každou chvíly a Pravčický se přiznává, že ne vše si stačil poznamenat.

Jakožto vrchní orzanizátor jsem se o pár přežbletů postarala sam. A to se přiznávám na holí pupík, že jsme nic nepily.  Při mém nadšení ukázat holkám metalické akrylky se ozval za mými zády smích...no jo...matalické halt nejsou metalické.  Či má artikulace směrem k Soničce začla slovy...kukukuku...a už si faaakt nepamatuju, co tím chtěl básník říci. 

Oběd z nedaleké Pizzerie byl zase moc dobrý (i když některé remcaly jako obvykle)  a tentokráte i opravdu rychlý. No a i při obědě došlo na jednu z hlášek, když Sonča nevěděla, jestli má umístit na svou krásnou stránku modré datum, načež jí Pavča velmi hbytě poradila, ať tam prskne tu svou špagetu. A že oranžová je nyní v kurzu. 

Světe div se, ale na přetřes nepřišlo téma porodů. Ovšem hned z kraje došlo na téma stáří.  Naším velkým tématem bylo také šití a vyšívání. A další z hlášek na sebe nenechala dlouho čekat. Naše vyšívačka Lůca jako obvykle vyrazila dech svou vyšitou kotvou všem přítomným. A na dotaz Marti, jestli si tu kotvu jako vytiskla a pak vopíchala, ji hravě odpověděla: "Ano vopíchala jsme kotvu". A to ve vší počestnosti. 

A na závěr nesmí chybět heslo této báječné výpravy a to zní: "Pořídit si Selfinu a Modafen". 

Bylo to opět parádní setkání a již se moc těším na to letošní poslední listopadové.

Užívejte a moc díky!

Kačka Pupi