9. Scrapbookový dýchánek u Nemravky

Podzimní čas je tu! Čeká nás asi nejrušnější část roku. Ale abychom si trošku zrelaxovaly duši, strávily jsme tuto sobotu doslova ve scrapbookovém rauši...

Další bájo scrap dýchánek v prima společnosti je za námi! Opět to byla "silná" sestava. 

Asi se budu opakovat, ale i tentokrát se klevetilo, baštilo a hlavně tvořilo. Kvůli tomu také naše dýchánky pořádáme. Společně si pokecat a u toho tvořit. Neb jak vidno, my ženy umíme několik věcí najednou, aniž bychom se u toho nějak moc "zadýchaly". 

Pravčický tentokrát zapisoval pouze do své hlavy, tož doluju, doluju...

Některé příhlašené na poslední chvíli musely odřeknout kvůli zdravotním důvodům či ochořelým manželům (i když statečná Markéta zaskočila alespoň na chvilku). Takže se židle dostaly také na nadšené náhradnice. 

Mohla tudíž dorazit i Monča se svými úžasnými šablonkami. Takže z Big Shotu se jen kouřilo. Některé z nás si ho doslova přivlastnily a točily kličkou jako o závod. No rehabilitace je přeci důležitá!  Načež jsme si "odhlasovaly", že Monča získává čestné místo na všechny budoucí dýchýnky (samozřejmě s krabicí šablonek). Peťu jsme zase vyhlásily vrchním točičem. 

Janča se tentokráte chopila funkce vrchní vyšívačky a vzala do svého učení Marťu. Ta ovšem nebyla pozorným žákem, neb neustále něco vykládala. Až ji Janča musela okřiknout: "Pícháš nebo co?"... Ale šlo jim to, klobou dolů! Tuto Pandořinu skříňku já nechávám raději zavřenou. Nerada bych doma měla další krabici s vyšívacími bavlnkami. 

Asi tak ve tři hodiny odpoledne si Jana povzdechla, že jsme zatím ještě "nerodily", jak je obvyklým zvykem na každém dýchánku. Tak jsme se musely zasmát a osvětlit jí, že jelikož dorazila až v 11 hodiny, my jsme dneska rodily už v 10:15. Jo jo tradice jsou tradice a ty se musí dodržovat, někdy i s předstihem. 

Tvořilo se a povídalo...Některé přišly s hromadou asi 150 fotek a některé dokonce se svým "podprdelníkem". 

K večeru nás začalo ubývat a postupně se některé musely vrátit k rodinnému krbu. Nakonec jsem holky pobavila na téma každodenní večeře, když jsem jim pověděla, že u nás jsou frčí "chňapky". Nikdo je neznal. No přeci, co si kdo chňapne, to má (aneb obložená mísa vším možným, co lednice vydá).  Ani o domácí pochutiny nebylo nouze. To bylo zase obžerství! 

Jak jinak, bylo to opět vydařené setkání. Takže se všechny těšíme, až se sejdeme v příštím roce, tedy v 2016. Aneb loučí se s vámi bratři (sestry) v triku...

Díky všem za milá posezení v tomto roce a budu se na vás všechny těšit zase příště!

Tvořte a opatrujte se!

Kačka Pupi